Kouzelný svět-5.kapitola

7. května 2010 v 20:15 | Bari
Všichni,co v táboře něco znamenají plánují můj odchod.Většina lidí je z toho zklamaná a já kupodivu taky.Už jsem se to snažila Willovi říct,že chci zůstat tady....Nikde jsem se necítila tak jako tady.Příjde mi,že tu mám rodinu....Nikdo se se mnou nikdy nebavil,ale teď se toho tolik změnilo.....Jsem tu známá,všichni za mnou chodí a chtějí si se mnou jen potřást rukou,nebo se mně alespoň dotknout.Will mi stále opakuje,že je mám vyhazovat,ale já to nedokážu.
Ti lidé na mně hledí s takovou důvěrou....
33

Sedím na kopci a čekám na východ slunce.....Ráno zlaté,odpoledne různobarevné a v noci stříbrné,jako to nejčistčí stříbro.Tráva je mokrá,ale já jsem přesto suchá.Když si přeji,aby pršelo,tak prší.Když si přeji abych seděla v mokru,jsem suchá.Řekla jsem o tom Willovi a ten mi jen odpověděl,že to tu dokáže každý,který je toho hoden,což jsem jen já......Nad hlavou mi prolítávají hašteřící se ptáci a v příští chvíli sedí na vedlejším stromě.Natahuji ruku a dívám se jim do očí.Oba dva zamrkají korálkovýma očima a v příští chvíli mi sedí na ruce.Pomalu a lehce je hladím po jemných peříčkách na hlavě.,,Všechno je tak jiné,viď?"Překvapeně otáčím hlavu za známým hučením.Hanyra se ke mně pomalu přibližuje a v příští chvíli se mění v člověka a usedá za mnou na zem,kde ji voda obklopuje.Ptáčci z mé ruky ji překvapeně sledují.Bojí se,ale nechtějí se od mně vzdálit.,,Leťte."Potichounku a nešťastně zavrkají,ale potom zvedají křídla a odlétají.,,Ty umíš ptačí řečí?"Ptá se mně Hanyra překvapeně.,,Ano...Je na tom něco špatného?"Krčí rameny a zdá se,že o něčem přemýšlí.,,Není lehké,naučit se ji."
,,Umím to a ani nevím jak."Směji se a ona se ke mně po chvíli přidává.Jsi vážně zvláštní dívka,'Osteinc."Překvapeně zamrkám.,,Jak jsi mi to řekla?"Její dokonalý obličej v příští chvíli naplní šok.,,Hanyro?Co je to za jméno?",,Tohle mi neodpustí.Že to nikomu neřekneš?"
,,Ale co?"Než mi stačí odpovědět tak slyším volání.,,,Alex?Alex!Kde jsi zase?"Mumlá něco ve smyslu že mně nespustí z očí a pomalu vstávám.Důlek,který jsem vyseděla v zemi naplňuji pouhým pohledem vodou.

,,Dnes se tě pokusíme dostat domů,ale musím ti říct pár věcí."Pomalu přikyvuji.Pokud se cestou objeví komplikace,klidně až těsně před tvým domovem,musíš se vrátit zpět."Uchechtávám se,ale on si toho nevšímá.,,A to mám jí pěšky?"Ptám se ho naoko rozzuřeně na půl pobaveně.,,Samozřejmě,že ně!."Chvíli se přehrabuje v kapsách,ale nakonec vytahuje malý papírek.,,Ptačí řečí umíš,ne?Tak to přečti."Tupě zírám na malý útržek papírku.Jsou tam jen....co to vůbec ale je?Pozorně a upřeně se na něj dívám.Divné značky se začínají měnit v písmena,která začínám nahlas číst.Ale nemluvím,z mé pusy vychází zpěv,tak krásný a líbezný,že se každý zastavuje.Trvá to minuty,ale nechce se mi přestat.Víčka mám pevně k sobě přitisknutá,takže ani nevím,proč lidi kolem mně vzdychají.Poslední tóny se nesou tichem,které nastalo.Nadechuji se a otvírám oči.Přede mnou stojí obrovský pták.V krku se mi dělá knedlík.,,To-to je gryf?"Ptám se Willa opatrně.Ten jen povzbudivě kývá hlavou.Gryf pomalu otvírá zobák a vyfoukává na mně vzduch.Celým tělem mi prostupuje teplo.,,Vítej tady Osteinc."Pronesl ptačí řečí a já mu hned odpovídám.,,Děkuji."Pomalu jsem si gryfa začala prohlížet pozorněji.Nebyl to gryf,kterého znám z knížek.Byl jiný.Jeho tělo mělo stejné proporce jak to znám z knížek,ale zobák byl stříbrný a dokonale ostrý,peří hrálo všemi barvami,na hlavě chochol jemného peří a uši...kočičí uši a oči,též.Podívala jsem se do jeho oka a ten pohled mně vylekal.Sice jsem tam stála já,ale měla jsem jiné oči.Také kočičí a jasně zelené.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jojo Jojo | Web | 8. května 2010 v 22:24 | Reagovat

Moc pěkné... opravdu máš talent na psaní! Umíš hlavně dobře popsat, jak se cítí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama