Kouzelný svět-čtvrtá kapitola

18. dubna 2010 v 10:58 | Bari
789456123

Zářivé barvy paprsků slunce mně dočista ohromila a zároveň i oslepili.,,Páni."Vydechla jsem. ,,Tady je to tady pořád takové."Prudce jsem se otočila.Vedle mně stál nějaký tvar.Jako by byl z vody.Byla to žena,husté vlasy měla dlouhé až po pás a oči černé jako ta nejtemnější noc.Všimla si,jak na ni zírám.,,Vidím,že moc o tomto světě nevíš."Pronesla laskavě.,,Ne."Odpověděla jsem.,,Tak tedy,jmenuji se Hanyra.Předpokládám že víš co jsou nynfy."Zamrkala jsem a přikývla.
33

,,Takže by jsi měla i vědět co jsou to vo...."Další slova zanikly v hlase,který křičel moje jméno.,,Asi bych se měla vrátit."Zamumlala jsem.,,Ach ano,Will není moc trpěliví.A s tichým hučením zmizela.
Vrátila jsem se na místo,kde stála moje malá chatrč a vedle ní i Will.Kolem mně bylo samé bojiště,kde trénovali všelijaké stvoření.Kentauři,Faunové a k mému překvapení se tam motaly i ženy,ale hned od prvního okamžiku mi bylo jasné,že to nejsou obyčejné ženy...jako tady všechno.pohybovaly se lehce a pružně.,,Alex?Mohla by jsi na chvíli.....?"Otočila jsem se odkud vycházel hlas.Stál tam Will u velkého dřevěného stojanu s meči,luky a spousty dalších nástrojů.Hned jsem šla k němu.,,Už jsi někdy bojovala nebo střílela z luku?"Jen jsem se zatvářila zmateně.,Na zkus tohle."Podal mi světlý luk a toulec šípů,které byly nahoře zakončeny bílými péry.,,Pojďt se mnou."Chytl mně za ruku a vedl rovnou na cvičiště.Jakmile jsem vkročila na hřiště,všichni přestali bojovat a začali na mně zírat.Will mně vedl dál k jednomu osamocenému terči.,,Ty jsi vážně nikdy v ruce nedržela luk?"Jen jsem zakroutila hlavou.Všichni na nás pořád zírali.,,Já to teď zkoušet nechci....všichni se na nás dívají."Zašeptala jsem.,,Ale  no tak.Všichni to od tebe čekají."Otřásla jsem se a dovolila mu,aby si za mně stoupl.Pomalu mně vzal za ruce a posunul mně je tak,abych je měla ve správné poloze.Pak mi podal šíp,který jsem zasadila do tětivy.,,Věř si."Zašeptal,a poodstoupil.Soustředila jsem se na ten malý,červený bod.Natáhla jsem ruku dozadu a......pustila.Slyšela jsem svist a nakonec tříštíci dřevo.Podívala jsem se.Tam,kde byl červený bod byla přesně v prostřed díra.Nikdo nepromluvil a já sama z toho byla ohromena.Najednou se kolem mně rozlehl zvuk.Všichni mi začali hlasitě tleskat.Will ke mne znovu přistoupil.,,Tak tohle jsi zvládla na jedničku."Jen jsem se usmála.Někdo mi položil ruku na rameno a já se otočila.Stála přede mnou žena.Měla jasně zářivé vlasy,dlouhé až po kotníky a ostře řezaný obličej.Byla zvláštní už tím,že její oči byly sešikmené.Podívala se na Willa.,,Začátečnické štěstí?"Zeptala se.,,Nevím,nikdy jsem nic takového neviděl,"Podíval se na mně.,,Myslím,že spíše velká důvěra.",,Zkus to ještě jednou"Požádala mně.Zmateně jsem se podívala na Willa a ten jen povzbudivě přikývl.Vzala jsem luk,zasadila šíp napnula tětivu.Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na červený bod,který jsem si představovala před sebou.Pustila jsem tětivu.Žádný zvuk,kromě svistu šípu když jsem ho pustila.Otevřela jsem oči.Šíp nebyl nikde.Ale za to díra,která tam byla od mého prvního pokusu stejná.,,Prošel stejně"Zašeptala.,,Pojď to zkusit s mečem."Otočila se a vracela se znovu ke stojanu.,,Myslím,že tento ti bude sedět."A s těmi slovy mi podala meč.U jílce byl zlatý,ale postupně nahoru ke špici se měnil na stříbro.Tam,kde byl stříbrný se také zužoval.Otočila jsem sním.Byl neskutečně lehký.,,Sedí ti?"Zeptal se mně Will.,,Myslím,že perfektně."otočila jsem se k němu a usmála se.,,Nechceš ho vyzkoušet?"Odpověď jsem měla hned nachystanou.,,Ne,když je tu tolik lidí."Zasmála se.,,Čekají tu na tebe,Alex.Pojď."
,,Jak to,že znáte moje jméno?"Otočila se.Už dlouho tu na tebe čekají.Zopakovala slova,které pronesla před chvílí.Will se ke mne naklonil.,,Jmenuje se Serafina."Přikývla jsem.Serafina mně dovedla přímo doprostřed bojiště a vytáhla meč.,,Do střehu!"Zaječela a zaútočila na mně.Ani jsem nevěděla co dělám,ale zvedla jsem meč a její úder odklonila.Nechápala jsem,jak to že vydržím takhle dlouho,ale pak jsem udělala něco nečekaného.Serafině vyletěl z ruky meč a zařinčel o zem.Všude se rozhostilo ticho.Na sobě jsem neměla ani kapku potu,ale Serafina byla doslova mokrá.Přišla ke mně a podala mi ruku.,,Nikdo mně za sto let neporazil.Patří ti moje úcta."Všude kolem mně lidé propukli v jásot.Otočila jsem se k Willovi,který na mně zíral.,,Nemohli by jsme jít?"
,,Určitě ano."A odešli jsme za radostného výskání,pokřiků a tleskání.Will mně zavedl hluboko do lesa.,,Jsi si jistý že....",,Jsem.Naprosto.Tento les je před ním a jeho ,,příznivci"chráněn.Položila jsem se do měkké trávy....A on vedle mně.,,Jak to,že jsem to uměla?"Chvíli bylo ticho.,,Nevím."
Tak tohle mi nestačilo.,,Ale,ano,víš."Zhluboka se nadechl.,,Jsou dvě možnosti.Ta první je,že na tebe les působí magicky,takže máš svoje schopnosti rozšířenější než v normálním světě.A ta druhá je,že jsi to nikdy nezkusila,protože jsi neuměla kouzlit.",,Ale to neumím ani teď."Namítla jsem.,,Dnešní souboj jsi pravděpodobně vyhrála proto,že ti meč věří.Ale to ti proti Mardukovi asi nepomůže.....V tom případě se budeš muset naučit kouzli.Jak v boji s mečem tak v boji s kouzelníkem.Ale už se mně na nic neptej....jsou věci,které by jsi prozatím vědět neměla."Rozhodně to nebylo vše,co jsem chtěla vědět,ale raději jsem mlčela........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NatushiQ NatushiQ | Web | 18. dubna 2010 v 11:03 | Reagovat

jj Blanch je super graficka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama